...Berme život s úsměvem, ať už je jaký je...:-)

Květen 2008

Jasnovidnost...

17. května 2008 v 17:21 Paranormální jevy
Jasnovidnost shrnuje množství skrytých faktů, především vědomosti získané bez prostřednictvím smyslů o událostech a předmětech časově i prostorově blízkých nebo vzdálených. Do oboru jasnovidnosti spadají: kryptoskopie, tj. vidění neviditelně ukrytých předmětů prostorově blízkých, prostorová jasnovidnost, tj. znalost pochodů nebo událostí, smyslům dočasně nepřístupných a časová jasnovidnost do minulosti i do budoucna, kdežto pod názvem telepatie se rozumí přenos dojmů, vjemů, představ a myšlenek od jedné osoby ke druhé - bez prostřednictví nám známých smyslů. Člověk, nacházející se v hypnotickém hlubokém spánku, má schopnost vidět předměty, osoby a děje vzdálené. V hypnotickém stavu hmotné smysly ustupují před činností vidění a poznání světa hmotného.

Odkud se bere tento zdroj vědění? Někteří badatelé tvrdí, že vše, co zažijeme, je uloženo ve skupinové (kolektivní) mysli. Není v člověku, ani v žádném živočichu. Je to část neboli fáze Univerzální Mysli a je odrážena pouze lidskými mozky. Je to vzpomínková fáze mysli a v ní jsou uloženy zápisky o minulých zážitcích a učení celého lidského pokolení. Toto ohromné skladiště je daleko vzadu v subjektivní mysli, vzadu za skladištěm, v němž jsou odloženy vzpomínky na minulé zážitky a učení člověka. Nutno dodat, že čas, jak ho známe my tam neexistuje a proto minulost, přítomnost i budoucnost je v jedné rovině a my z něj můžeme číst.
Uveďme si nyní některé fenomény.
Asi nejznámější jasnovidec Michel de Nostredame se narodil 14. prosince roku 1503 v St. Remy. Naučil se matematice, řečtině, latině, hebrejštině a klasické literatuře, učil se astrologii. Byl vynikající lékař, jasnovidec, mág a prorok. Roku 1555 napsal svůj první svazek "Centuries" o stech čtyřverších. V následujících letech dokončil devět dalších svazků.
Nostradamus zemřel roku 1566 v době, kdy byl na vrcholu slávy. Zanechal však po sobě tyto již zminěné spisy. Jeho proroctví byla neobyčejně přesná a řada z nich se vyplnila. Předpověděl například Francouzskou revoluci, detailně popsal průběh 1. a 2. světové války, bombardování Hirošimy, kulturní revoluci v Číně, přistání na Měsíci, AIDS, teroristické útoky na New York, zavraždění papeže a další události, které lidstvo čekají v následujícím století. Nostradamus měl pravdu o naší minulosti. Avšak, měl ji i o naší budoucnosti?
Pokud budete číst nějakou jeho knihu, budete to jistě překlad, který nemusí být správně pochopen a přeložen. (Originálu by asi nikdo nerozumněl, psal ve verších). Je na každém, aby posoudil, zda je vše pouze shoda náhod, nebo na tom přeci jenom něco bude...

Levitace...

17. května 2008 v 17:17 Paranormální jevy
Tajemná levitace

Po celá staletí bývají v různých koutech světa zaznamenávány neuvěřitelné zprávy o lidech plujících vzdušným prostorem bez pomoci jakéhokoli technického zařízení nebo o těžkých kamenných blocích a obrovských sochách přemisťovaných na velké vzdálenosti jen působením psychické energie.
Schopnost překonávat zemskou přitažlivost je jedním z nejtajemnějších, dodnes neobjasněných úkazů. Nelze pochybovat o tom, že někteří jedinci se v jistých okamžicích dovedou jakoby zbavit gravitace, zvednout se a vznášet se. Zní to nepravděpodobně, ale podivuhodné indicie a četná svědectví z nejrůznějších koutů světa naznačují, že na zkazkách o lidech vznášejících se prostorem bude přece jen něco pravdy.
Historie
Levitace, jak samovolné či záměrné "poletování lidí vzduchem" nazýváme, byla známa již v dávnověku. Při svém putování napříč Saharou jsme si v pohoří Ahaggar mohli prohlédnout prastaré skalní kresby znázorňující lidské postavy vznášející se volně prostorem. Byla to vzpomínka na létání ve snu, nebo svědectví o lidech, kteří to dokázali? V blízkosti Rio Magdalena v Kolumbii se dochovaly pověsti o kouzelnících pohybujících se těsně nad zemí. V Peru se nacházejí prastaré tkaniny s vyobrazením lidských postav plujících ovzduším. Civilizace Mochiců zanechala na více než stu tisících keramických výtvorů podrobné svědectví o svém způsobu života. Na několika nádobách lze zřetelně rozeznat postavu levitující pod rukama mága. V Národním muzeu v Dillí jsou vystaveny skulptury s motivy překonávání zemské tíže pouhou silou vůle. V Marvelově knize ze čtrnáctého století je předloženo svědectví o létajících kouzelnících. V řadě černošských bájí i v legendách Blízkého a Dálného východu jsou četné zmínky o svatých mužích plujících vzduchem. Levitace může být i nechtěným produktem náboženské extáze. Lidé, kteří upadnou do transu, se vznášejí nejen k úžasu přihlížejících, ale často ike svému překvapení.
K nejproslulejším médiím, o nichž se traduje, že naprosto dokonale ovládala levitaci, patřil Daniel Douglas Home. Tento muž se často zúčastňoval spiritistických seancí. V srpnu roku 1852 na spiritistickém večírku uspořádaném bohatým výrobcem hedvábí Wardem Cheneyem v Connecticutu se stalo něco, čím se Home okamžitě proslavil. Přítomný vydavatel listu Hartford Times F. L. Burr o tom napsal: "Najednou se Home zvedl od podlahy, aniž některý z přítomných tušil, co se bude dít. Ještě jsem ho držel za ruku, když jsem najednou viděl jeho nohy, které se vznášely třicet centimetrů nad podlahou. Třásl se vzrušením po celém těle a pak se zvedl až ke stropu pokoje, kterého se lehce dotýkal jak rukama, tak nohama." Home se brzy stal známým a předváděl své umění na četných večírcích. Kromě mnoha příznivců měl Home i početnou armádu odpůrců. Tvrdilo se, že je dovedným hypnotizérem, který své skutky ve skutečnosti nepředvádí, ale publiku je pouze sugeruje. Jistý Frank Podmore ho přistihl, jak si předem prohlíží okna a římsy, z nichž měl při jednom pokusu vyletět do prostoru, a vznesl obvinění, že Home využívá technicky perfektně připravené triky. To nebylo dost dobře možné. Home levitoval více než stokrát v nejrůznějších místech - od malých pokojů přes rozměrné sály až po venkovská prostranství - a za různých světelných podmínek. Instalace složitých pomůcek v domech, kam přišel poprvé až krátce před produkcí, byla vyloučena.
Nelze popřít, že některé případy levitací jsou jen dokonalou jevištní iluzí. U lidí upadajících do transu jejich prokazatelně reálný pohyb vzduchem můžeme vyvrátit jen stěží. Navíc se v poslední době objevují zajímavé případy, které dokazují, že schopnost vznášet se lze získat i odpovídajícím cvikem. V některých buddhistických klášterech se provádějí zvláštní duchovní a dechová cvičení, jejichž cílem je zbavit tělo obvyklé tíže a opatřit je "neviditelnými křídly". Absolventi musí prokázat nabytou schopnost levitace zvláštní zkouškou. Vstoupí do úzké, téměř dva metry hluboké jámy a jediným výskokem z místa se snaží dostat na povrch. Jsou-li dobře připraveni, dokáží to snadno. Alexandra David-Nellová, která žila čtrnáct let v Tibetu, se zmiňuje o nahém muži, který byl ovázán těžkými řetězy. Průvodce jí řekl, že tělo tohoto sadhua v důsledku mystických cvičení zhublo tak, že bez zatížení by ulétl.

Teleportace...

17. května 2008 v 17:03 Paranormální jevy
Teleportace je metoda přemisťování objektů pomocí jejich rozložení na mikroskopické částice, přenesení na místo určení (přemístění objektu přímo z jednoho místa na místo druhé) a opětného zhmotní složením těchto částic. Teleport je zařízení sloužící k takovémuto přenosu.
V dnešní době je teleportace možná na úrovni elementárních částic jako jsou např. fotony (v roce 2002 byl přenesen laserový paprsek). Teleportace hmotných předmětů je prozatím záležitostí science fiction.
Teleportér
Za teleportéra je označována osoba se schopností přenášet se z místa na místo pomocí síly svých myšlenek. Teleporter se dematerializuje a nadsvětelnou rychlostí cestuje skrze hyperprostor ke svému cíli. Způsob je přitom podobný transici. Teleportér přitom musí znát cílové místo nebo přinejmenším hrubý směr a vzdálenost. Teprve po mnoholetém tréninku je teleportér schopen skákat na neznámá místa.
Pokud cílové místo leží uvnitř pevné hmoty, je směr teleportace změněn a teleportér se materializuje v náhodné blízkosti objektu.
Zkušení teleportéři jsou schopni vzít s sebou osoby nebo předměty až do určité celkové hmotnosti. Přitom je nutné vytvořit tělesný kontakt.
Pětidimenzionální energetická pole jako paratron nebo plástové štíty jsou pro teleportéry neproniknutelné. Při pokusu překonat je, je teleportér vržen s velkými bolestmi zpět na výchozí místo. S prostřednictvím vhodných technologií - jako například para-pasti - je možné teleportérovi zabránit v teleportaci.
Obdodným paradarem je úrovňová teleportace. Přitom se ale jedná transport mezi paralelními universy.

Pasivní teleportéři

Zvláštním případ mezi teleportéry představoval Olf Stagge jako pasivní teleportér. Mohl skákat jen tehdy, pokud současně skákal jiný teleportér. Tělesný kontakt s druhým teleportérem nebyl potřeba.

Pomalá teleportace

Schopnost pomalé teleportace. Jejich tělo se přitom pomalu rozplývá a stejně tak pomalu se objevuje na cílovém místě.
Teleportace myši
Vědcům z kalifornské univerzity se po úspěšné teleportaci fotonu před pár lety povedl začátkem června další experiment. Poprvé se jedná o teleportaci vyššího organismu, a to rovnou savce - myši.
Podle profesora McDogharna vybrali myš také díky její příbuznosti s člověkem. "Pokud by měly nastat nějaké problémy, na myši by se vše určitě projevilo," dodal.
Laboratorní myš byla teleportována na vzdálenost asi 3 metrů (10 stop) a vlastní proces trval asi 5 minut. Atmosféra připomínala Philadelphský experiment, protože myš zahalila hned na začátku pokusu zelená mlha.
Kde myš v průběhu experimentu byla se lze jen dohadovat. "Je možné, že se nám podařilo otevřít červí díru a myš prolétla v oněch pěti minutách jiným vesmírem," odhaduje doktor Quinn, asistent profesora McDogharna.

Spiritismus...

6. května 2008 v 10:30 Paranormální jevy
Spiritismus je komunikace člověka s duchovním světem. Měli bychom si uvědomit, že také člověk má svoji duchovní podstatu a duchové, které můžeme vnímat, byli asi také kdysi lidmi, jako jsme my. Pokud tedy ve své blízkosti, například v pokoji nebo v domě, vnímáme nějakého ducha, přistupujme k němu jako k jinému člověku, který pravděpodobně je oprávněn v těch místech pobývat. Neberme ducha jako nepřítele, kterého se musíme zbavit, ale jako jinou rovnocennou osobu a jednejme s ní tak, jak jsme zvyklí jednat s lidmi. Při každém duchovním kontaktu se snažme zjistit, o koho jde, jaké má úmysly a vztah k nám. V polovině případů tak můžeme rozpoznat spřízněnou duši. Obecně platí, že mezi lidským a duchovním světem lze převádět informace a životní energii. Lidé jsou silným zdrojem životní energie a duchovní svět má zase lepší přístup k informacím. Je tedy přirozené, že směrem do duchovního světa odchází energie a člověk z duchovního světa získává informace pro něj důležité a užitečné. Směr je ale oboustranný, jistěže poznání duchovní svět čerpá ze světa lidského a proto je nutné si pohlídat své myšlenky a nemyslet si nesmysly, naopak energii přijímá člověk během léčení nebo rekonvalescence. Protože duchovní svět přijímá energii také z otevřeného ohně, zapálíme v přítomnosti duchovní bytosti alespoň svíci, i když oheň v přírodě nebo v krbu je lepší.
Samozřejmě, že spirituální kontakt ze stejných důvodů může být i problematický nebo obtěžující. Pak se snažíme s duchem dohodnout, lze ho i odehnat nebo i zničit. Toto jsou obecná pravidla spiritismu, platná pro všechny kontakty a kulty. Pokud však navážeme s duchem spolupráci, jedná se již o skutečný spiritismus a pokud začneme s duchovním svět nějak cíleně spolupracovat, pak se jedná buď o magii nebo o reiki. V případě magie získáváme informace a prosazujeme svoji vůli, v případě reiki získáváme energii, kterou máme z důvodu léčení nebo posílení předat jiné osobě.

Telepatie...

6. května 2008 v 10:24 Paranormální jevy
Výraz telepatie je odvozen z řeckého slova tele (vzdálené) a pathe (cítění). Tento termín byl poprvé použit francouzským badatelem Fredrickem W. H. Myersem, zakladatelem SPR (společnosti pro psychický výzkum). Počátky zájmů o tento jev můžeme hledat v "mesmerismu" (Franz Mesmer), kde se říká, že telepatie spadá mezi největší fenomény, pozorované u zmagnetizovaných subjektů, kteří četli myšlenky přenášené nikoliv slovy, ale pouhou myslí.
Brzy další psychologové a psychiatři objevili stejný fenomén u svých pacientů. Sigmund Freud si toho všiml tak často, že se tomuto počal také věnovat. Označil to jako regresivní, prvotní schopnost, kterou jsme ztratili v běhu evoluce, ale stále, za určitých podmínek, máme všichni schopnost ji projevit.
Telepatické jevy bývají nejznamenitější z celé parapsychologie. Podle SPR se telepatie stala prvním fenoménem, který byl studován vědecky. Podstata telepatie tkví v tom, že nějaký stav vědomí, počitek, barvy, zvuk, bolesti, chuti, představy předmětu, kresby, nebo čísla se přenáší přímo z vědomí jednoho člověka do vědomí jiného člověka bez prostřednictví smyslového vnímání.
Milující dvojice projevuje ve svém vztahu více telepatických schopností, než kdokoli jiný. Také mezi členy rodiny je tento jev zcela běžný. Matky cítí, když jsou jejich děti v nebezpečí. Dvojčata jsou často naladěna na stejnou frekvenci a komunikovat mohou jinými způsoby, než které používáme my.
Také někteří domácí mazlíčci vykazují vysoký stupeň psychického vědomí k určitým členům rodiny. Dokážou vycítit nebezpečí a varovat, poznají člověka, který jim chce ublížit a také se podle toho často chovají.
V době válek lze zcela záměrně a systematicky využívat telepatických a telegnostických schopností jasnozřivých vojáků k určování pozic nepřítele a jeho palebné síly. Pomocí psychické energie lze poskytnout sdělovací prostředky mezi ponorkou a pozemními základnami, které se využívaly a využívají dodnes. Podívejme se na některé pokusy fenoménu telepatie.

Jistý pokus byl proveden v hostinci:

Jistý K. T. byl požádán, zdali by mohl pouhou myšlenkou přivolat do hostince své subjekty v pořadí, jaké oni určí. A aby každý přišel s deštníkem, ač byla sluneční neděle ke čtvrté hodině odpolední. Jako prvního si přáli uvidět subjekt V. Za deset minut se subjekt V. i s deštníkem objevil v restauraci. Další H. a K. přišli taktéž za krátkou chvíli. Pak žádali příchod L. se změnou, aby přinesl koště. Když myšlený rozkaz L. zasáhl, právě večeřel. Nechal jídla, vzal rýžové koště a během dvanácti minut s ním přišel k obveselení přítomných hostů. Na otázku hostí, proč všichni přišli s deštníky, odpověděli, že prší, což ovšem nebyla pravda.

Cicero vypravuje ve svém díle De devinis následující případ:

Dva přátelé se odebrali do Megary, kde si vyhledali každý pro sebe byt. Ve snu vidí jeden z nich prosit druhého o pomoc proti lupičům. Probudil se, nestaral se však o sen a spal dále. Ale sen se opakoval podruhé a potřetí. Konečně se objevil ve snu přítel s roztrhanými šaty a krvácející ranou na prsou. Káral jej, proč nepřišel na pomoc vzdor úpěnlivé prosbě. Ukončil slovy: Ještě před svítáním bude má mrtvola vyvezena z města. Hleď, co ti řeknu: dej vražedníky potrestat a postarej se, aby mi byla prokázána poslední pocta. Po tvrdošíjném opakování mu přítel uvěřil. Opustil lůžko a odebral se k městské bráně. Nalezl tam káru, dal zatknout vozku a pod předměty, jimiž byl vůz naplněn, nalezl opravdu mrtvolu zavražděného.

Telekineze...

6. května 2008 v 10:08 Paranormální jevy

Telekineze znamená,schopnost pohybovat věcmi silou vůle. Tuhle schopnost má každý z nás, ale je jen na vás jestli se ji naučíte používat v praxi. Funguje to asi takhle: Vy propojíte vaše energické pole s energickým polem toho předmětu a dočastně se stává vámi a pomocí mysli s ním mužete pohybovat. Někteří lidé mají některé takové schopnosti rozvinuty už od narození, ale někdo ba naopak po roce pilného cvičení dokáže pohnou třeba jen sirkou.
Co je to telekineze?
Telekineze je schopnost hýbat či posouvat věci na fyzické úrovni pouze silou vůle. Není to okultní záležitost. Schopnost telekineze má každý člověk, ale vlivem moderní společnosti jsme její výuku zanedbávali.

Co můžete dělat s telekinezí?
S telekinezí může hýbat předměty (např. časopisy), dále můžete ohýbat předměty (např. lžičky, tužky). Pokud jste pokročilejší můžete otevírat nebo zavírat okna, vypínat světla atd.

Důležité zásady:
1. Musíte věřit že telekineze je možná. Pokud tomu neuvěříte, nikdy se to nenaučíte.
2. Nesmíte to brát moc vážně. Musíte to brát jako odreagování, hru, nebo něco nepovinného.
3. Nesmíte na sebe být moc tvrdí. Například si dávat přehnané cíle (třeba že do 6 týdnů chcete
vidět první výsledky).
4. Musíte vydržet a nepřestat. Důležitá je trpělivost. (Pokud se ovšem první výsledky,
tím myslím točení PSI-wheelu, nedostaví do 7 měsíců, měli byste hledat, co děláte špatně).
5. Vaše záměry s telekinezí musí být pozitivní. Nesmíte toužit naučit se telekinezi jen proto,
že byste s ní chtěli vykrást banku, nebo na někoho vrhat nože.
6. Je velmi dobré mít rozvinutou imaginaci (více viz. Imaginace). Usnadní to pohybování
předměty a umožní to ovládat směr.
Známé fenomény
Jedna asi z nejznámějších a vědecky testovaných lidí z oblasti telekineze byla Nina Kulagina, ruská žena, která objevila své schopnosti, dovedla je využít a dále rozvíjet.
V roce 1970 konala své pokusy s telekinezí za přítomností parapsychologů G.Pratta a Ch.Ransom. Kulaginová během pokusů dokázala silou vůle pohybovat po stole rozházanými zápalkami, plechovkou, kyvadlem od hodin, cigaretovým pouzdrem, solničkou, vychýlit střelku kompasu apod. A to opakovaně! Některé z těchto pokusů byly zaznamenány na film.
Její experimenty s telekinezí nebyly jediné. Dokázala na neexponované filmy vtisknout značky a písmena pouze silou vůle a navíc přes stínění tvořené 20 mm gumy a 1,5 mm olova. Dále dokázala až na vzdálenost 1 metru působit termicky na okolní osoby, u kterých se na kůži objevily puchýřky a zčervenání.
K pohybování předmětů je potřeba značné koncentrace a vypětí. Během experimentů přesáhl její srdeční rytmus 240 tepů za minutu, zvyšoval se krevní tlak, který narušoval její EEG a docházelo k úbytku váhy.
Další kousky z tohoto oboru patří například ohýbání kovových předmětů. Tímto se proslavil izraelský senzibil Uri Geller, ačkoliv jsou v dnešní době spory, zda se jedná v tomto případě o trik, nebo schopnost. Nicméně, mnoho lidí toto umí předvést a spousta lidem se to podařilo jak na večerním představení, tak i u televizních obrazovek během živého vysílání.
Kvantová fyzika nyní pomalu objevuje něco, co naši předkové považovali za samozřejmé - schopnost měnit a přetvářet své okolí silou vůle. Ohýbání lžiček, posouvání předmětů či zastavení kyvadla hodin je názorný příklad, jaký potenciál se v každém z nás skrývá. Pokud se naučíme využívat svých schopností, pak zdolávání jakýchkoliv překážek by mělo být hračkou.

Čachtická paní

1. května 2008 v 15:17 Zajímavosti

Čachtická paní ( Krvavá hraběnka )

Alžběta Báthoryová (1560 - 21. 8. 1614). Proslula jako čachtická paní. Dodnes se spekuluje, kolik bylo jejích obětí.
Historie ji zná jako pravděpodobně největší vražedkyni všech dob a krvelačnou sadistku. Něco pravdy na tom bude - čachtická paní byla skutečně krutá, ale legendy nejspíš trochu přehánějí. Její konec navíc připomínal politický proces...
Je těžké hledat po staletích pravdu, nebo dokonce nahlížet do duše člověka, jehož opravdové skutky překryla spousta mýtů a legend. Přesto se o to v případě Alžběty Báthoryové historici stále znovu pokoušejí. A nejen oni. Postavu čachtické paní hodnotí podle moderních metod také psychiatři. S jakým výsledkem? Posuďte sami...
Už jen počet obětí "krvavé grófky" se dost podstatně liší. Donedávna se uvádělo, že zavraždila zhruba 650 lidí, vesměs žen a dívek. Současní historici tvrdí, že tři stovky obětí jsou pravděpodobnější číslo. Ani v tom však nejsou jednotni. Před třemi lety vyšla poslední část románové trilogie Andreje Štiavnického o Alžbětě Báthoryové. Autor se v ní drží historických faktů i reálného děje, přesto překvapivě uvádí závratný počet až tří tisíc hraběnčiných obětí! Tak jako tak je téměř (!) jisté, že Alžběta Báthoryová byla mimořádně krutá ke svým poddaným a bestiálně a bezdůvodně vraždila. A protože byla vlivnou šlechtičnou, dlouho jí to zcela beztrestně procházelo.

Vraždy, sadismus i kanibalismus...

Co tedy tvrdí legendy? S mučením se prý setkala poprvé v roce 1566, ve svých šesti letech na hradě rodičů, kde přihlížela trestu či snad výslechu cikána obviněného z pokusu prodat své dítě. Jí samé prý krvavé sadistické praktiky učarovaly až v dospělosti, kdy se stala mocnou hraběnkou a spadala pod ní rozsáhlá panství v Sedmihradsku, v Uhrách a v okolí Nitry. K těmto panstvím pochopitelně patřil i nespočet poddaných, jejichž životy řídila a ovládala právě Alžběta Báthoryová. Bývalo sice zvykem, že vrchnost si v jednání s poddanými žádné servítky nebrala, ale podle soudního spisu to hraběnka skutečně přeháněla i na tehdejší poměry. "Služebné za sebemenší prohřešek bila těžkou holí, propichovala jim špendlíkem ústa nebo jim ostrou jehlu bodala pod nehty a pálila je svíčkou. V zimě je také někdy vyhnala na mráz, kde kázala dalším poddaným, aby ženy polévali studenou vodou, dokud neumrzly. K sadistickým praktikám přidávala někdy také kruté lesbické orgie," uvádí překlad soudního spisu.
Tomu by se snad i dalo věřit, o Alžbětě Báthoryové však kolují mnohem děsivější zvěsti. Jednoho dne prý udeřila služku tak silně, až jí dívčina krev ulpěla na ruce. Když chtěla Alžběta krev omýt, všimla si, že se jí panenská krev vpila do kůže, která v těchto místech zkrásněla a vyhladila se. Od té doby si prý nechávala na svůj hrad v Čachticích přivádět panny ze širokého okolí, které společně s několika věrnými služebníky ve sklepení mučila a zabíjela, aby se pak koupala v jejich panenské krvi, nebo ji dokonce pila. Jindy zase údajně zuby trhala maso živé dívky, kterou si nechala přivést do lože, aby tak ulevila svým bolestem. Pověsti také tvrdí, že jejími oběťmi se stávaly především dívky, které pak surově mučila a zabíjela ve svých komnatách (podle jiných zdrojů ve sklepeních hradu), až byly stěny i podlaha pokryté krví. Mnoho obětí také údajně našlo svůj konec ve smrtící železné panně - mučicím nástroji, do něhož byl člověk uzavřen a pomalu ubodán kovovými hroty.

Vzdělaná a dobrá matka

Kým však byla hraběnka Báthoryová ve skutečnosti? Narodila se v roce 1560 a jen stěží mohla mít ještě lepší původ. Pocházela z rodu Báthoryů, jehož potomky byli významní vojevůdci, politici či církevní hodnostáři. Alžbětin strýc usedl na polský trůn, její synovec později vládl Sedmihradsku a sama Alžběta byla velmi vzdělanou ženou. Nejen na svou dobu, ale i na své postavení - uherská šlechta byla v té době vesměs negramotná. Báthoryová proti tomu plynně hovořila nejen maďarsky, ale i německy a latinsky. V patnácti letech byla hraběnka provdána za Františka Nádašdyho, čímž se spojily dva významné uherské rody. Její muž byl prý podobně surový a krutý jako Alžběta a jejích tyranských orgií se údajně občas také účastnil. Kvůli bojům s Turky se však doma příliš nezdržoval, a tak veškerá péče o rozsáhlý majetek i poddané spadla na Alžbětu. Oč krutější byla k poddaným, o to láskyplněji se prý projevovala jako matka. Psychologové z toho odhadují, že Alžběta Báthoryová trpěla tzv. "impulzivním sadismem", při němž člověka ke krutosti svádí neodolatelné vnitřní impulzy, ale jinak jsou jeho duševní schopnosti normální. Nutno podotknout, že tato diagnóza by mohla skutečnosti klidně odpovídat.
I Báthoryovy totiž podobně jako jiné šlechtické rody stíhala genetická degenerace z věčného rodového křížení blízkých příbuzných. Koneckonců by nebyla Alžběta jediná takto postižená. O její tetě Kláře bylo známo, že také vyhledávala sadistické praktiky, k nimž si do lože brávala muže i ženy. Zločiny a vraždy nemohla Alžběta Báthoryová utajovat věčně. Dívky zprvu získávala pod záminkou služby na svých hradech, ale údajně prý i únosy z domovů a chytáním na cestách. Zpočátku prý šlo o poddané ze širokého okolí, později však už i o dívky z chudších šlechtických rodin. Nejvíce jich prý umučila v Čachticích ( kde údajně dodnes jejich duše straší ) a Sárváru, ale i v Prešpurku a Vídni. Mrtvol dívek se oddaní komplicové hraběnky zbavovali, jak mohli. Pohřbívali je v lesích i na polích, na hřbitovech i v obilných jámách. Kusy jejich těl, které z mělkých hrobů vyhrabali a roznesli vlci, se pak objevovaly v okolí hraběnčiných hradů. Co bylo už dávno jasné poddanému lidu, dlouho neviděla či nechtěla vidět vyšší šlechta. Hraběnka Báthoryová upadla mezi prostým lidem v takovou nemilost a nenávist, že ji na každém kroku za branami hradu musela chránit skupina ozbrojenců.

Spiknutí, spravedlnost?

Přesto i na Alžbětu čekal trest. V roce 1604 zemřel hraběnčin manžel, ale ještě předtím požádal dopisem přítele a spolubojovníka hraběte Juraje Thurzóa o ochranu své rodiny. Paradoxně právě Thurzó hraběnku nakonec soudil a odsoudil v prapodivném procesu. Nad Alžbětou Báthoryovou se totiž po smrti manžela začala stahovat mračna. Ona sama prý dokonce v násilnických excesech přitvrdila a okolí došla trpělivost. Vystoupil proti ní protestantský kazatel v Sárváru, přímo králi napsali dopis obyvatelé Čachtic a sám čachtický farář se obrátil na pomoc k nadřízeným. Král Matyáš II. proto pověřil vyšetřováním hraběte Thurzóa, jako nejvyššího zemského správce a soudce hned po králi. Thurzó chápal, že Báthoryovou by měl čekat trest smrti, zároveň jej ale ovlivňovaly přátelské a příbuzenské vazby a politická situace. Thurzó proto zdržoval vyšetřování a s Alžbětinými zeti dohodl plán na záchranu rodinného majetku: hraběnku přinutili sepsat testament, v němž odkázala majetek svým třem dětem. Král sice ještě pár let chvíli doufal, že by mohl získat rozsáhlý majetek pro královskou korunu, ale po přečtení závěti se o případ přestal téměř zajímat. Snad jen díky tomu unikla Báthoryová trestu smrti. Thurzó 29. prosince 1610 vnikl s vojáky do Čachtic a hraběnku přistihl přímo při mučení. Čachtická paní skončila v roce 1611 zazděná v komnatách svého hradu. Se světem ji spojovalo malé okénko pro podávání jídla. Ve čtyřech rozích hradu dal soudce postavit šibenice, aby ukázal, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Tři ženy, které se na zločinech podílely, byly upáleny, jeden muž sťat. Sama hraběnka zemřela stále zazděná roku 1614.

Byla krvavá čachtická paní jen nevinnou obětí komplotu?

Zejména maďarští historici razí v současnosti takovou verzi událostí, podle níž byla hraběnka Alžběta Báthoryová jen obětí spiknutí. Dodnes se například tvrdí, že u ní byl nalezen vlastní rukou psaný seznam 610 obětí mučení. Také je běžně přijímán fakt, že dívky zavírala do železné panny. Ani seznam, ani železná panna nebyly nikdy objeveny. Železná panna je evidována například v inventáři Trenčína až od roku 1678 - více než půl století po hraběnčině smrti. Historici snažící se očistit jméno Báthoryové, tvrdí, že celý proces byl politický a jeho autorem byl právě Juraj Thurzó. Ten prý chtěl nejen zbavit synovce hraběnky vlády nad Sedmihradskem, ale také získat rozsáhlý majetek rodiny. Ostatně za spiknutí označila proces i sama hraběnka Báthoryová. V její prospěch by mohlo svědčit i tvrzení, že Thurzóem údajně nalezená umučená dívka ve sklepení hradu byla exhumována a ve skutečnosti zemřela tři měsíce předtím. Tuto verzi však dnes už nelze nijak potvrdit. Další dvě dívky, které Thurzó nalezl ještě živé, před soudem nikdy nevypovídaly. Zajímavý je také fakt, že každý z údajných pachatelů mučení uváděl jiný počet obětí. Historici hájící hraběnku tvrdí, že údajný počet obětí je součtem všech jmen, která u soudu padla. Mnoho se jich přitom opakovalo. Ovšem dokonce i podle součtu soudu byl počet obětí zhruba mezi 37 až 80 lidmi.
Alžběta Báthoryová (1560 - 21. 8. 1614). Proslula jako čachtická paní. Dodnes se spekuluje, kolik bylo jejích obětí.
Legendy vyprávějí, že se Alžběta Báthoryová koupala v krvi panen. To dnes historici označují za nesmysl, protože krev se rychle sráží a zapáchá.
Alžběta Báthoryová (1560 - 21. 8. 1614). Proslula jako čachtická paní. Dodnes se spekuluje, kolik bylo jejích obětí.
Dnes už z Čachtického hradu, který se kdysi pyšnil pětipodlažní věží, zbyly jen ruiny. A prý v nich stále straší duše obětí.
Zdroj: thisblogiscool.blog.cz

Paranormální jevy

1. května 2008 v 14:29 Paranormální jevy
Název parapsychologie vymyslel v devatenáctém století německý psycholog Max Dessoir. Sloučil slova psychologie s řeckým para - vedle. Paranormální jevy se poslední dobou označují také jako faktor PSI.
Parapsychologie se dá definovat jako soubor fenoménů nerespektujících naše představy o čase a prostoru.
Telepatie, telekineze, spiritismus, teleportace, levitace, jasnovidnost a mnohé další jevy ač existují, přesto je není možno podchytit nám známými fyzikálními zákony. A právě hledání souvislostí s přírodními zákony, formování zákonů faktorů PSI a objasňování vlastních parapsychologických fenoménů se stává předmětem zkoumání. Přesné mapování, datování a detailní popis každého jevu PSI může přispět k jeho objasnění. Ne všechny záhadné jevy lze chápat jako jevy paprapsychologické. Někdy se může jednat o zvláštní shodu okolností a někdy bohužel i o podvod.
Síly, které působí ve vesmíru jsou poznány jen částečně, o mnohých dnes ještě nevíme, natož pak abychom je definovali. Paranormální jevy zde jsou a je známo mnoho konkrétních případů.
V roce 1970 konala své pokusy s telekinezí Nina Kulaginová. Experimentům byli přítomni parapsychologové G.Pratta a Ch.Ransom. Kulaginová během pokusů dokázala silou vůle pohybovat po stole krabičkou zápalek. A to dokonce opakovaně. Zajímavé bylo, že ji během experimentů stoupl srdeční tep až na 240 tepů za minutu a po ukončení experimentů bylo zjištěno, že ztratila 1,5 kg váhy. Kulaginové experimenty s telekinezí nebyly jediné. Kulaginová dokázala na neexponované filmy vtisknout značky a písmena pouze silou vůle a navíc přes stínění tvořené 20 mm gumy a 1,5 mm olova. Dále dokázala až na vzdálenost 1 m působit termicky na okolní osoby. U některých se na kůži objevily puchýřky a zčervenání. Z toho se usuzuje, že Kulaginová dokázala psychickou energii soustředit do úzkého svazku. Působit na dálku tepelně - tento jev se nazývá pyrokineze.

7 hříchů

1. května 2008 v 14:21 7 hříchů
Hrabivost
Chtíč
Lenost
Marnivost
Obžérství
Závist
Zlost


Moje kolorky...

1. května 2008 v 14:09 | Denuška |  Colorizace
Moje kolorky...